Vrána

30. září 2011 v 18:13 | Isabela |  Naše tvorba
Jo, je to tak, psala jsem báseň, už druhou od začátku září. Učitel je strašný aktivista. Vzhledem k tomu, že první vypovídá o mé lásce k někomu, kdo by si to tu mohl přečíst, radši bych se jí vyhla :D Ale tohle... Dostali jsme čtyři slova: krásná dívka, smrt, pták. Měli jsme napsat romantickou báseň, no :D Je jasný, že jsem se na učitele zlobila, protože jsem ve třídě jediná, kdo četl Havrana a nejdřív mě napadaly samé věci typu "A havran děl: Už víckrát ne." , ale... Nakonec z toho vzniklo tohle, snad to není tak děsný :D Dělení na sloky nevěnujte pozornost, v sešitě není žádný... Ps: Za jméno Livie může sestra Oxford, Albert tam je jen tak :D A ano, rýmy pokulhávají :D




Dívka u hrobu rozjímá,
do tmy krákání se oývá.
Měla, chudák, milého,
ale co od života čekat dobrého?

Její bělostná tvář září ve svitu měsíčním.
"Zdalipak hřejivé slunce ještě někdy ucítím?
Můj milý dva metry pod hlínou leží
a na jeho hrob již dva roky sněží.

A já truchlím - já směji se jen -
a doufám, žeť slý je to sen.
A přesto vím, že bdím,
či jsem již v polospaní -
mé Slunce života k obzoru již se sklání.
Smím se vzepřít matce, smím?
Projde dýka srdcem mým?
Projde abych byla znovu s ním?"

A na náhrobku vstanul pták,
zlý pohled, peří - temný mrak.
Přilezl blíž chrobák,
pták zatnul doň svůj mocný zobák.

A pak na kámen zaťuká,
dívce srdce žalem puká.
Do klubka, na zem se hroutí,
leží jak stočené proutí,
jen ji dusí, spát jí nedá,
poslední dech její stále hledá.
A ozývá se plačtivý zvuk,
znamení toť strašlivých muk.

A vrána kráká,
kráká, kráká,
zvuk ten Livii srdce trhá,
život svůj tu marně mrhá.

A kadeře svých černých vlasů
už nemá pro okrasu,
nejsou ni závojem plaček,
odrostla i z dětských hraček.

Vrána nad tělem přelétá,
i přesto ještě neslétá.
Livie okem po krajině bloudí,
smrt je blízko, už i blouzní.

Albert až k ní přichází
a ruku jí podává.
"Má drahá, se mnou pojď
na místo, kde vládne temná noc.
Tak jen pojď, jen pojď,
smrt předá ti svou moc,
žádnou masku už dnes nemá.
Hniji již? - Láska slepá.

Stačí, když mou ruku chytíš,
pozemský svět opustíš,
možná, že i pochopíš,
jen když na mne pomyslíš."

Zas ruku k ní natahuje,
však dívka to protahuje,
cítí, že milý její cosi kuje,
čas kolem jen tiše pluje -
a přec se zdá, že dlouho stojí,
čeká, že budou svoji.
A ona slyší padat sníh,
královský zdá se jeho smích.

Už ruku mu podává -
tu u srdce bolest bodavá.
Ozývá se krákání -
krátké, tiché volání.
Jen co Livie jej zaslechne,
otočí se. "Ne, dnes ne."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Stranger Stranger | 30. září 2011 v 23:38 | Reagovat

Uff, ještě, že my psát básně nemusíme :D Dotaz: Místo, kde vládne temná noc? Eeeee, to už jsem někde slyšela! :D

2 Isabela Isabela | 1. října 2011 v 9:24 | Reagovat

[1]:Jooo, to se někdo má :D
Jasně, že jo, nemůžu tam dát jen noc, ještě by byla světlá, ne? :D

3 Ethan Ethan | Web | 1. října 2011 v 11:25 | Reagovat

To je něco. xD Jasně, jsem zvrácené morbidní hovado, takže jsem se nasmál, ale i tak to bylo moc fajn.
Mimochodem, jsem tak strašně rád, že básničky psát nemusíme, by mě asi zabilo. xD :D

4 Isabela Isabela | 1. října 2011 v 11:28 | Reagovat

[3]: taky jsem se při psaní smála, zvlášť když mě napadaly rýmy typu "nejsou ni závojem plaček,
padla po hubě do sraček." :D

5 Ethan Ethan | Web | 1. října 2011 v 11:30 | Reagovat

[4]: :D :D :D :D :D
To zní taky fajn. xD Akorát hádám, že to by se učiteli zrovna dvakrát nezamlouvalo, co? :D

6 Isabela Isabela | 1. října 2011 v 11:31 | Reagovat

[5]: Ne, stal by se z toho alkoholikem :D

7 Ethan Ethan | Web | 1. října 2011 v 20:09 | Reagovat

[6]: Až tak? xD Proč? :D

8 Markéta Markéta | E-mail | 8. října 2011 v 9:59 | Reagovat

Super..;)  Já psát básně neumým .. no vlastnně ani nic jiného..:D že jak s tím Demosteném..:D né super...;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama