7 dní, část čtvrtá

25. října 2011 v 17:33 | Isabela |  Naše tvorba
Tak jo, co o tomhle říct. Snad jen to, že jsem to konečně dodělala. Při matematice, takže to je... Dost krátký, možná brutální a není to zábavné. Protože chci znít chytře, řeknu, proč nemají mé milé mořské vražedkyně žádná jména. Chci tím naznačit, že už jsou více zvířaty, než lidmi, že ztratily svou lidskou podstatu a tak i jména. A taky je nemají proto, že pod vodou se beztak blbě mluví. No nic, pokuste si to užít a vzpomínejte na to v dobrém :D


Rozkřičela se. Její křik prolítl lodí jako nůž kapitánovým tělem a zastavil se až na mořském dně. Unavení, rozespalí námořníci vylezli ze svých kajut. Na palubě se ozvaly kroky. Spousta kroků, tak tichých a lehkých jako by po palubě přecházela sem a tam smečka koček.
"Koulelo se, koulelo, červené jablíčko, komu ty se dostaneš, má zlatá Ančičko?" pobroukával si kormidelník ve snaze uklidnit se a tiskl ruce v pěst tak, až mu zbělely klouby.
"Zkurvení piráti," ozvalo se z hloučku, který posádka stačila utvořit. Všichni souhlasně pokývali hlavou, ale téměř okamžitě přesunuli svůj pohled ke kapitánově kajutě, protože její dveře krátce zaskřípěly. Stála v nich ona a sladce se usmívala. "Koulely se, koulely, dvě naproti sobě, komu bych se dostala než, Jeníku, tobě?" zanotovala a pozorovala, jak do podpalubí pomalu, takřka něžně pronikaly paprsky světla. Úsměv na její tváři se ještě rozšířil. Jsou tady. Všechny sešly o několik schodů níže a jednohlasně spustily: "Koulely se, koulely, dvě naproti sobě, komu bych se dostala než, Jeníku, tobě?"

Den čtvrtý:
Skončily. Nasytily se, pobavily se, ukryly se. Ukryly se do zásobovacích místností a vyčkávaly. Vyčkávaly v domnění, že je tahle - teď téměř troska - dovede dál, na místo, kde lodě umírají. Do nějakého přístavu. Všechny o pevnině už samozřejmě slyšely. Některé z nich už tam i byly. A malá špetka z nich odtamtud přišla. A mezi tuhle malou špetku patřila i ta nejstarší. Pamatovala si svůj tehdejší život. Moře milovala a zároveň nenáviděla. Je to už několik set let, ale vášeň a zášť stále přetrvávala. Měla muže. Krásného muže. Býval rybářem a velmi se milovali. Ale moře, moře na něj žárlilo, nechtělo se o její srdce dělit spolu s ním a tak ho zahubilo. Čekala dva týdny, jestli se vrátí, ale pak se sama žalem vrhla do vln. Ale moře její smrt nedopustilo. A teď se vracela domů.
Celkově se lidem v některých věcech nepodobaly. Například se živily masem a krví - a jejich sliny obsahovaly enzymy, které těla námořníků neuvěřitelně rychle rozkládala. Zápach jejich těl naplnil všechny lodní prostory.

Den sedmý:
"Inspektore? Haló, inspektore. Vnímejte sakra, pobíhá nám tu někde lodní Drákula a vy jste úplně mimo. No tak haló!"
"Promiňte, já… zamyslel jsem se," vytasil Sober pohotově omluvu a pousmál se. "Přišel jsem o něco?"
"Strážný pes, pane. Je mrtvý."
"Cože? Co se stalo?"
Strážník bezradně pokrčil rameny. "Prostě mu najednou praskla hlava."
"Ježiši, člověče, proč jste nic neřek?!"
"Myslel jsem, že si toho člověk všimne. Máte tady kousek mozku," řekl prostě a ukázal nad inspektorův horní ret. Sober vytáhl úhledně složený látkový kapesník, za což byla zodpovědná jeho matka, se kterou stále žil, ačkoli na to nebyl hrdý, ale teď se mu hodil. Znechuceně se otřel. "Tohle přestává všechno," ucedil. "Takové vrahy tu nepotřebujeme. Je to… jako vrazi, co vraždí zločince. Ty nemá nikdo rád. Policie obzvlášť." Odplivl si. "Tací hrdinové jen berou práci poctivým policistům. A navíc… Jestli si myslí, že vyvraždí všechny námořníky, protože jsou - nebo se mu zdají - neurvalí, nebo snad čeká, že se o tom napíše knížka, tak by si měl aspoň uvědomit, že to tu pak smrdí. Tak. Slyšíš, ty jede-"
"Hm… Hm… Koulelo se, koulelo, červené jablíčko… Hm… Hm… Koulely se, koulely, dvě naproti sobě… Hm… Hm…"

Poslední paprsky zapadajícího slunce se odrážely v oknech domů. Lidé se shromáždili venku, před dveřmi. Matky svíraly své děti v náručí. Všichni se pomalu šourali kupředu, upírajíc svůj pohled k přístavu. Šli zvesela, nebáli se. Zpívali si. "Koulelo se, koulelo, červené jablíčko…"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ethan Ethan | Web | 25. října 2011 v 17:42 | Reagovat

Asi ti nebudu věřit, až budeš zase tvrdit, že něco není zábavné, protože tohle je zábavné. :D A jeden z toho má i chuť jít plavat. xD Což se sice asi nedoporučuje, ale když ono... Koulelo se koulelo, červené jablíčkooo... :D

2 Isabela Isabela | 25. října 2011 v 17:52 | Reagovat

[1]: Taky bych si zaplavala, ale ty jsi před nima aspoň v bezpečí, syne Poseidonův :D

3 Ethan Ethan | Web | 25. října 2011 v 18:06 | Reagovat

[2]:
Vidíš. :D To mě ani nenapadlo, že já si vlastně klidně i můžu jít zaplavat. xD Saaakra... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama