Sanvean - kapitola X.

19. listopadu 2011 v 16:42 | Isabela |  Naše tvorba
Co vám budu povídat. Trošku jsem na to zapomněla. Tak ale už je to tady, výroční 10. kapitola. Ano, vím, poslední byla v srpnu O:) A ano, mám slabost pro kapitoly, kde sou zvratky, kanci a nic se tam v podstatě neděje. Ale slibuju, že příště to napravím a dám tam trochu víc důležitých věcí a tak :D I pwomise :D Jo aha, a je to krátký. Ale nebijte mě a užijte si to :)


Samira

Netrvá to dlouho. Jsem vzhůru a uvědomuji si, v jakém stavu mě našli. Nádhera, krása. Jakmile Ranian zmiňuje pulce, můj žaludek se objevuje v krku a jeho obsah se dere ven. Díky tomu, že jsem pěknou dobu ani nejedla nic pořádného, chytám pěknou křeč do žaludku. Ranian mi pokládá ruce na záda a já se trochu uklidňuji, až se sama divím. Křeč v břiše ustupuje a já se narovnávám. Nevím, co to udělal, ale jsem ráda, že to udělal. A doufám, že už to nikdy nebude muset dělat.
"Jak tohle víš?"
"Křičela jsi ze spaní."
To samozřejmě vysvětluje úplně vše, ale docela ráda bych věděla, co vše jsem říkala. Alespoň na tu jednu stranu. Na tu druhou bych se musela nejspíš hanbou propadnout do země. Rozhoduji se, že alespoň zatím nebudu nic zjišťovat a přikyvuji.
"Určitě máš hlad, pojď, zavedu tě do jídelny."
Musím připustit, že jídlo zní vážně lákavě. Mám hlad jako vlk a prázdný žaludek, ale pochybuji, že je na mě teď hezký pohled. "To mám, ale radši bych se teď umyla…" nadhodím. Naštěstí se tváří docela chápavě a rychle přikyvuje. "Promiň, já… Úplně jsem zapomněl, dočista… Em… Pojď," vybídne mě nakonec a dovede do místnosti, co se docela podobá naší koupelně. Tím naší samozřejmě myslím jakékoli lidské koupelně. "Někomu řeknu, aby ti přinesl čisté šaty," zamumlá Ranian a s rudou tváří mi mizí z dohledu. Nemůžu si pomoci a rozesmávám se. Když konečně končím v horké vaně, zavírám oči a nechávám všechny starosti a nepochybně i pěknou vrstvu špíny stékat pryč. Vždycky, když jsem se cítila vystresovaná nebo tak něco, dala jsem si vařící koupel. Voda a navíc horká je to, co potřebujete k smytí svých hříchů, nebo to tak cítíte. A když vás pálí - stejně tam tu nohu necháte, protože se pak cítíte čistější, vznešenější a znovuzrození. Možná to je tím, že naše tělo je z velké části právě z vody tvořeno. Tak či tak koupel ještě nikoho nezabi- fajn.
Obecně vzato existuje pár věcí, co vás nepotěší, když jste ve vaně. Zvonící telefon (ten nepotěší nikdy) , návštěva za dveřmi, zapomenutý ručník i župan, kanec co vletí dovnitř a skočí vám přímo do vany. Z toho všeho je - opět obecně vzato - to poslední nejméně pravděpodobné. To je nejspíš ten důvod, proč mě tenhle přírodní jev natolik překvapil. Chtějí mi naznačit, že jsem čuně? Nevím kdo oni a to prase vypadá, že se sem poslalo samo. O to horší to je. Když vám chce prase naznačit, že jste prase, musí to převíjen už něco znamenat.
"Kšá!" Nic. "Kšá, potvoro chlupatá tlustá!" Kanec se spokojeně rochní v mé lázni. Zakládám ruce na prsou a rezignovaně si povzdychám. Tohle nemá sebemenší smysl. Ten kanec je prostě moc tvrdohlavý a neexistuje žádný způsob, jak ho dostat z mé lázně. "Nečum, čuníku," obořím se na něj a potopím se až po krk do vody. V tu chvíli vbíhá do místnosti Ranian, který z ničeho nic vypadá, jako by mu někdo postříkal obličej kečupem. Naštěstí má v rukách ale i oblečení pro mě. Za to mu jsem moc vděčná. Popadá dech a s vykulenýma očima pozoruje to, co se nachází ve vaně. Znovu tak legračně kulí oči a zhluboka se nadechuje. "Ervíne, k noze!" volá konečně a kanec vyskakuje ven. Když vidím, jak mu v následující chvíli pobíhá kolem nohou a spokojeně chrochtá, musím se smát. "Ten je tvůj?"
Ranian rozpačitě přikyvuje. "Každý elf si vybere zvíře, které ho provází," vysvětluje. "Někdo má srnu, někdo dravého ptáka…"
"…a ty prase."
Nespokojeně se zamračí. "Ervína. Našel jsem ho ještě jako malé sele, nemohl jsem ho přeci nechat zamřít, když jeho matku zabili."
Tohle si vyslouží můj chápavý pohled. Ale stejně si myslím, že bych ho nemusela mít ve vaně.
"Už jsi hotová?"
Přikyvuji. Ranian mi podává osušku a otáčí se zády. "Dobře, že jsi se vykoupala…"
"Páni, ty fakt víš, jak mluvit s holkama," ucedím. Taky by to mohl ty elfy někdo učit. "My jim obvykle neříkáme, že smrdí."
Už zase je příšerně rudý a podává mi jednotlivé kusy oblečení. "Když já to tak nemyslel, prostě to musí být příjemné a tak vůbec… Ještě řekni, že se ti v tom lese líbilo," ospravedlňuje se se smíchem.
"To ne… Pamatuješ, jak jsem mluvila tenkrát o té vráně?" Svým pohledem mě ujišťuje, že ano, tenkrát mě to celé hodně vyděsilo. "Celou cestou šla za mnou. A myslím, že nejen ona. Bylo tam ještě něco, Raniane," promlouvám tentokrát zcela vážně.
"Svolám ostatní. Popíšeš nám, co jsi viděla, slyšela nebo cítila, rozumíš? Všechno, na co si vzpomínáš."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 18:20 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama