Deník z blázince (část druhá)

7. prosince 2011 v 9:33 | Isabela |  Naše tvorba
Za předpokladu, že píšu tohle v hodině IVT, asi mi už fakt hrabe. Ale pak je němčina a věřte, že to bude nechutné a brutální...



To slavné mluvení na začátku byla nejhorší věc, co mě mohla potkat. Nikdy jim tam nic neřeknu, doktorky jsou protivný krávy, co si myslí, že sežraly všechnu moudrost světa, co si myslí, že do mě vidí a co jsou pěkně zasedlý na jednu holku. Taky si neustále na něco stěžují. Strašný krávy, povídám. Ten doktor na začátku byl daleko lepší.
"Tak… slečno," doktor se sklonil ke svým papírům a pak se znovu s úsměvem narovnal, "Travenová? Čtu to správně?"
"Ano."
"Skvěle, můžu vám říkat Christine, že ano? Určitě vám to pomůže cítit se tu víc jako doma," navrhnul a zazubil se, zřejmě se očekává, že mu to odsouhlasím.
"Ne."
Hrozivě se zamračil a pevně sevřel ústa. "Takže, Christine-"
"Neříkejte mi tak, myslím to vážně."
"Tak tedy slečno Travenová," pronesl unaveně, "řekněte mi, víte, proč jste tady?"
"Přivezli mě," odpověděla jsem prostě. Nejsem blázen. Samozřejmě se nebudu tvářit jako hodná spolupracující pacientka. Ještě by brzy usoudili, že jsem vlastně v pořádku a nemám tu co dělat.
Doktor zatím nervy neztrácí, bylo by zvláštní, kdyby ano. Přeci jen, pracuje v blázinci s hromadou puberťáků. "A pročpak vás přivezli?"
"Chtělo se jim."
"A proč?"
"Protože se chtělo mně."
"To je trochu zvláštní, viďte?"
"Ne, neřekla bych. Každý člověk občas přemýšlí nad tím, že se zblázní, a nad tím, jaké to asi bude. A někteří si to prostě pak chtějí zkusit."
"Takže tvrdíte, že jste v pořádku."
"Ano."
"A co ta sebevražda?"
Bezradně krčím rameny. "Asi mi to našeptávali malí zelení mužíčkové," prohlásila jsem, naklonila se k doktorovi a několikrát zacvakala zuby.
"Slečno Travenová, posaďte se zpátky a, prosím, podívejte se, jestli je ta židle pevně přišroubovaná."
"Je, doktore."
"Ještě pořád?"
"Ano."
"V pořádku. Víte, vy tu ve skutečnosti jistě nechcete být. Předvádíte se, jen aby jste vypadala jako velký cvok, my odhalili, že to jen hrajete a poslali vás šupito presto domů, že je to tak?"
"Věřte mi, doktore, že nemáte pravdu. Takhle já mluvím pořád. Zeptejte se kohokoliv."

"Vstávej! Vstávej sakra!" Tohle určitě doktorka nebude. Při obědě mi o ní nějaká holka říkala. Každé ráno ve dvě začne budit všechny ve společné ložnici. Kdo nevstane, toho začne bít a pak jí prý zavírají do zvláštního pokoje. A nedostává moučník. Myslím, že jako nováček mám právo nevstát. Přetahuji si polštář přes hlavu a pevně ho tam držím - jednak neslyším, jak ječí, jednak mě nemůže bít do obličeje, ani kdyby se fakt snažila. Tohle samozřejmě příjemné není ani tak, ale skutečnost, že nedostane svůj moučník mne neuvěřitelně těší.
Nebudu popírat, že to bolí.
"Kurvo! Kuuuuuurrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrvo! Vstávej!"
M-m.

"Moc mě mrzí, co se vám stalo v noci, ale tady to je na denním pořádku. Když někdo nevstane, prostě ho zbije," vysvětluje doktorka na ošetřovně, zatímco mi zašívá malou ranku nad obočím. "Jen jsem nečekala, že zajde tak daleko a vytáhne na někoho židli. Příště by bylo lepší vstát slečno Travenová."
"Mám hodně tvrdé spaní. Obzvlášť ještě po těch práškách, co mi včera dali," vysvětluju s lehkým zasyčením.
"Tak. Teď už to bude v pořádku." Na mou poznámku o tvrdém spánku se mračí. "To by mohl být problém."
"Proč není na samotce… prostě pořád?"
"Její rodina to nedovolí."
Nespokojeně zabručím. "A nemohla bych být na samotce místo ní já?"
"Uvidíme."
Vážně bych se pro příště ráda vyhla třeba nakřáplé lebce. Už tak mám díru v hlavě a nevypadám nějak nadšeně. "Tak děkuju za ošetření. Teď máme prý jógu, tak zase někdy na shledanou," loučím se a odcházím. Na chodbě postává několik kluků. Nevypadají, že jsou přímo odsud, pravděpodobně přišli z jiného oddělení.
"Jak často chodíš chcát?"
"Cože?"
"Umíš chcát do výšky? Já jo, chceš to vidět? Teď hodně trénuju, trefím se i do vlastní huby."
"Mňam."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ethan Ethan | Web | 7. prosince 2011 v 16:41 | Reagovat

Mňam. :D *jo, musel to napsat i tady* :D
Páni, ve dvě ráno, to zní jako super psycho. A asi bych měla taky pár ran, protože... vzbudit mě ve dvě ráno? Nemožný. :D Páni, i židli, jo? To bude bez moučníku minimálně měsíc. Přece jenom, aby si to pamatovala, že? :D
Hehe, malí zelení mužíčci. :D Ti můžou za všechno! :D A když ne oni, tak veverky a když ani ty ne, tak dlažební kostky nebo veškerá ZLA. :D :D
Hehe, ale vypadá to dobře, moc dobře. :D IVT a němčina. :D Pitomá kombinace, ale vznikají přitom skvělé věci. :D *a proto oni mají ICT a ájinu :D*

2 Isabela Isabela | 7. prosince 2011 v 16:47 | Reagovat

[1]: Ty dvě ráno jsou ale založeny na pravdě, na Áčku to u nás fakt vedou :D Tak tak, ještě jí ten moučník Christinme beztak sežere :D
Jen hřeben tam chybí :D
A taky fyzika *otřese se*

3 Ethan Ethan | Web | 7. prosince 2011 v 16:50 | Reagovat

[2]:
Ups. :D Nikdy nechci skončit u vás na Áčku. :D Hehe, šikovná holka. :D Holt, když je hlad a vůbec. :D Třeba jí to ještě i odnaučí :D *to těžko, ale :D *
xDD Třeba příště :D
Brrr. *tu už nemají :D*

4 Isabela Isabela | 7. prosince 2011 v 17:03 | Reagovat

[3]:Já taky ne, bozi jsou na Céčku :D A na schizofrenii lítaj hrnečky :D Ale co my víme, třeba tam už neni.
Snad :D
Šťastlivče! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama